Objal mě bůh a nic – Vzlet

Pohybově-obrazová inscenace vychází z nezveřejněných deníků výjimečného režiséra Petra Lébla (1965-1999), který byl jednou z nejvýznamnějších uměleckých osobností českého divadla devadesátých let. A to nejen profesionálního (sedm let vedl Divadlo Na zábradlí), ale i amatérského, kde v osmdesátých letech začínal.

Kromě toho, že do českého divadla přivedl – a jako jeden z mála během své krátké kariéry důsledně zkoumal – postmoderní přístup k umění, byl také komplexní, složitou personou, která nás dodnes fascinuje svou vášní pro divadlo i totální oddaností tvorbě.

O Léblovi vzniklo několik knih (jedna už dokonce za jeho života) a jeho pracovní život je bohatě zdokumentován, pro nás je však východiskem jeho soukromý deník z posledního roku života, který předčasně ukončil sebevraždou. Máme tak před sebou nejen fascinujícího tvůrce, ale i nešťastně zamilovaného člověka, často ztraceného, leckdy na pokraji šílenství, zmítaného milostným citem a doslova oslepeného láskou.

Diváci se můžou těšit na jevištní zpracování naplněné vášně pro umění a nenaplněné vášeň pro jiného člověka. Nepopisné, ne-realistické obsazení hlavní role – Lébla v jedné z jeho mnoha podob ztvárňuje tanečnice Tereza Ondrová – vylučuje životopisný přístup: nabízíme vnitřní pocity převedené v jazyk těla, ale i hudební čísla, scény smutné i veselé, scénicky obrazivé i dialogické. Jak už to tak v postmoderním divadle bývá…

Tereza Ondrová získala širší nominaci na Cenu Thálie (2023).

Lébl začínal režírovat ve zdánlivě nevyhovujících podmínkách kulturních sálů, kde se v osmdesátých letech tak dařilo amatérskému divadlu: i proto míříme s projektem inspirovaným jeho životem a tvorbou právě do Vzletu, který někdejší Dopravní podniky svým interiérem také připomíná. Uvědomujeme si všechny „nevýhody“ Vzletu pro klasické divadlo a bereme je do hry; vycházíme z přirozené architektury prostoru a ohledáváme jeho možnosti.

Jméno Petra Lébla je známé generaci dnešních čtyřicátníků (a starší), ti ještě zažili jeho premiéry. My však necílíme jenom na ně, naše inscenace je projektem o vášni a lásce jako o univerzálních tématech, nikoliv nějakým „slovníkovým heslem“. Informace bylo to posledních, co chtěl Lébl svými inscenacemi předávat...

Tvůrčí tým:

Režie: Daniela Špinar 

Choreografie: Tereza Ondrová 

Dramaturgie: Marta Ljubková 

Scéna: Lucia Škandíková 

Kostýmy: Linda Boráros 

Hudba: Matěj Kroupa

Zvuk: Matouš Pospíšil

Video: Dominik Žižka 

Světla: Jan Hugo Hejzlar  

Produkce: Denisa Sedláčková, Tomáš Sosna

Hrají: Tereza Ondrová, Anna Kameníková, Jáchym Sůra 

Délka představení: 90 minu