Tříkrálový koncert

Rozhovor se sólistou a autorem

Lukáš Sommer je kytarista, skladatel, dirigent, promotér, pořadatel hudebních festivalů, zahrál si s neuvěřitelným množstvím známých hudebních osobností po celém světě v prestižních sálech včetně Carnegie Hall v New Yorku. V Černošicích zahraje na Tříkrálovém koncertě 12.1. 2025 v 18h před Bachovým Magnificatem svůj kytarový koncert Zimní haiku, který měl loni premiéru a při našem náhodném setkání, kdy jsem vypomáhal v Západočeském symfonickém orchestru v Mariánských lázních, se mi tak zalíbil, že jsem autorovi a interpretovi v jednom tuto možnost nabídl.

Jak jsi začínal a kdy?

V šesti letech. Maminka hrávala na klavír, takže první vjem hudby mám od ní. Paní učitelka Vilma Manová mě provedla ZUŠ i konzervatoří a naučila vše důležité. Nesnášel jsem ZŠ a kytara bylo vykoupení, svět, kde jsem byl doma, tam šla všechna moje tvůrčí energie. A pochopil jsem rychle, že učitelé mi dají pokoj, řekli si "z toho bude kytarista". Říkám i dětem, když učím, že kytara je nejlepší parťák. Už tehdy jsem si začal vymýšlet vlastní hudbu, dostal jsem i na soutěži cenu za provedení vlastní věci, byl tam v porotě Štěpán Rak, takže velké povzbuzení.

Na budějovické konzervatoři, kde nebylo skladatelské oddělení, mi se skladbou velmi pomohlo setkání s Jiřím Churáčkem a to už mě hudba úplně pohltila, nemyslel jsem na nic jiného. Je to skvělá věc na vyjádření pocitů, mě třeba velice nepříjemně zasáhl rozvod mých rodičů, což jsem do několika skladeb vložil. Rád hledám a využívám všechny zvuky, které kytara umožňuje pomocí vibrata, dynamiky, je to alchymie. V Budějovicích mi s Jihočeskou filharmonií pomohl i dirigent Stanislav Vavřínek. Když jsem je požádal, jestli by mi něco, co jsem napsal, zahráli, zařadil to. A taky mi svěřil aranži koncertu Nezmarů s orchestrem, což jsem nakonec i dirigoval.

Soustředíš se na klasiku, nebo hraješ všechno?

Soustředím se na klasiku, ale nevyhýbám se ničemu. Taky jsem bral kytaru k ohni a využívám všechny žánry. I své žáky vedu k tomu, aby dělali, co se líbí jim. Když někomu nesedne Bach, ať klidně hraje to, k čemu ho to táhne. Všechno se dá dělat špatně, dobře, nebo mistrovsky.

Co doporučuješ začátečníkům?

Naučit se pracovat hlavou, používat představivost, vnímat tělo a dát mu čas. Při učení využívám i zkušenosti z jógy a meditace. Hodně se soustředím na uvolňování levé ruky a pokud to talent a bystrost žáků dovolí, zkoušíme bezpalcovou techniku, kdy levá ruka neopírá palec o zadní část krku. Má to blahodárné účinky na akceschopnost prstů.

Jaký typ jógy cvičíš?

Asparsa jógu. Meditovat jsem začal spíše intuitivně. To může být ale cokoliv, i ranní čaj.

Vedeš svoje žáky i ke skladbě?

Napsal jsem jim učebnici, kde jsou vyzýváni, aby si cvičení dotvářeli a vymýšleli. Důležité je odbourat hranici mezi notovým zápisem a dětskou hravostí. Kde je povolený omyl, více řešení, vzniká prostor pro kreativitu. A kupodivu si děti danou oblast - třeba rytmus, takty - zapamatují.

Píšeš nově a přitom poslechově příjemně, jak se ti studovala skladba na HAMU? Už se tam nezávodí ve vyhánění posluchačů ze sálu, nebo sis svůj styl musel vybojovat?

Ivan Kurz mě k tomu nenutil. Psát disonantně tam nebyla povinnost. Kdo k tomu tíhne, tak tím způsobem píše. Ale nebylo to tak, že by to tam musel dělat každý.

Co je to haiku?

Japonská báseň. Skládá se ze tří veršů po pěti, sedmi a pěti slabikách. Zimní haiku může znít třeba:

Tichem ohlušen

a leskem oslepen, jsem

sněhem pohlcen.

A v koncertu se také střídají pětidobé a sedmidobé takty. Vznikl v době covidových vládních zákazů jako stránková hudba-meditace. Z ní se stal ale základ nového kytarového koncertu. Hudba měla končit klidně, avšak pak přišel únor roku 2022. Tam, kde partitura končila, jsem jí zastavil a přerušil jí válečným pochodem, který náhle nemohl nebýt bojem mezi dobrem a zlem.

Na jakou kytaru se máme těšit?

Na koncertech rád kytary střídám, nechte se překvapit. Objevuji a propaguji české luthiery, zaměřuji se hlavně na zajímavá řešení, experimenty se dřevem, které dávají nástrojům neobvyklý zvuk i když často kolidují s obecnou poptávkou interpretů po síle, průraznosti zvuku. Já dávám přednost barvě. Rád spolupracuji s Richardem Hrušem, Janem Schneiderem, Petrem Semencem, Janem Veselým, Davidem Elicerem nebo Milošem Lopatou.

Plány do budoucna?

Pracuji momentálně na dětské opeře pro festival Hudba Znojmo, chystám další část cyklu Věk Vodnáře. To budou symfonické básně na téma přeměny, velkých změn, které nese tato doba. Cyklus natáčí SOČR a třetí symfonická báseň dostává konkrétní obrysy.