Dejvické divadlo: Racek | přímý přenos derniéry

čtvrtek 10. dubna od 19:00
Kino Vesmír, Svitavy

O akci

Dejvické divadlo ve spolupráci s Aerofilms uvede 10. dubna derniéru inscenace Racek v přímém přenosu do kin po celém Česku a Slovensku.

Tato výjimečná inscenace, která měla premiéru 21. března 2013, po 12 let patřila k nejnavštěvovanějším a nejúspěšnějším titulům na repertoáru dejvické scény a už v průběhu uvádění se stala svým způsobem legendou.

Derniéra jedinečné komedie Antona Pavloviče Čechova se uskuteční 10. dubna 2025 od 19:00 hodin, a to i pro diváky, kteří se nedostanou přímo do divadelního sálu. V přímém přenosu ji uvedou kina po celé České republice a na Slovensku.

Inscenace v režii Michala Vajdičky se dočkala bezmála 170 repríz, viděli ji diváci po celé České republice i za jejími hranicemi. Racek měl být původně prvním dejvickým titulem režiséra Michala Vajdičky, kterého k hostování oslovil tehdejší umělecký šéf Miroslav Krobot. Shodou různých událostí byl titul o rok odložen a předběhl ho neméně legendární Ucpanej systém, jehož derniéra před dvěma lety odstartovala nově vzniklou tradici přímých přenosů inscenací z Dejvického divadla do kin.

V průběhu let došlo i k některým změnám v obsazení. Například postavu doktora Dorna hrál v počátečních letech David Novotný, později roli převzal Hynek Čermák a loučit se s ní bude Tomáš Jeřábek. A v době mateřských povinností Zdeňky Žádníkové na určitý čas převzala její roli Pavlíny Simona Babčáková.

Ohlasy z tisku:

Dejvické divadlo, ověnčené nedávno vavříny za svůj Ucpanej systém, znovu boduje – tentokrát klasikou, Čechovovým Rackem, znovu v dramaturgii slovenského tvůrčího týmu dramaturga Daniela Majlinga a režiséra Michala Vajdičky.

Činohra moderního typu, bez inscenačních schválností a zahlceností symboly, s jasným výkladem a vycizelovanými hereckými výkony. Tak se dá ve zkratce charakterizovat nejnovější inscenace Racka v Dejvickém divadle.

Režijní práce Michala Vajdičky nevyčnívá, ale je jasně patrná v přesné vypointovanosti scén, i pečlivé a důsledné práci s herci. Čechovovské hry balancující na hraně tragiky a komiky mohou velmi snadno sklouznout k nudě. V tomto případě ale divák s napětím sleduje téměř tři a půl hodinové představení, a v známém příběhu objevuje nové významy.

Jana Soprová, Český rozhlas, Mozaika