Předprodej byl ukončen

WHOMAN - Můžou se i muži stát lidmi?
DIVADLO / Tanec / Umění

WHOMAN - Můžou se i muži stát lidmi?

úterý 20. února od 19:00
Divadlo 29, Pardubice

O akci

Pohybová a taneční esej o křehkosti, na niž mají právo i muži. 

Co smím? Co nesmím? Co musím? Můžu to, co cítím uvnitř, cítit i navenek? Jsem muž.

„Zkoumáme stereotypy, normy a očekávání, které jsme se naučili, které jsme si vytvořili, které jsme si zautomatizovali a snažíme se je odlupovat. Toto „odlupování” zpracováváme a zpřítomňujeme na jevišti. Jak komunikovat, abychom nic nevnucovali, ale zároveň vyjádřili to, co cítíme? Hledáme na jevišti svět, v němž by měly/i být vidět všechny/všichni takové/takoví, jaké/jací jsou i s jejich emocemi." (Jiří Šimek, Peter Šavel a Marta Ljubková)

Produkce: Ufftenživot &Studio ALTA
Performeři: Peter Šavel, Jiří Šimek 
Dramaturgická a kreativní spolupráce: Marta Ljubková



Pořádá Taje z.s. ve spolupráci s Divadlem 29 v rámci projektu Ostrovy v pohybu, který je realizován za podpory Ministerstva kultury ČR a statutárního města Pardubice.

Inscenace Whoman je součástí projektu „Spolupráce kulturních domů: Studio ALTA, Baerum Kulturhus a Black Box Teater“, který je podpořen z finančních mechanismů EHP (EEA grants). Příjemcem dotace je ALT@RT z.ú.

www.whoman.cz
Vstupné:  200 Kč dospělí  (na místě 50 % sleva pro studenty)

Více informací

Začali jsme četbou knihy Invisible Women: Exposing Data Bias in a World Designed for Men od autorky Criado Perez a brzy po ní přišla kniha The Will to Change: Men, Masculinity, and Love od Bell Hooks. Dva roky jsme se zabývali nejrůznějšími tématy, která byla od průběhu covidu aktuální - uspořádání světa, s ohledem na „menší a slabé“, současná komunikace a její způsoby, představa o ideálu muže, svět jako místo, které je utvořeno jen pro některé z nás, emoční vyspělost…  V průběhu celého procesu se budoucí inscenace neustále vyvíjela, protože se neustále vršily další podněty, např. mocenské kauzy na vysokých školách, zveřejněné případy zneužívání. Zůstal původní název a touha najít tvar, který bude nejlépe vypovídat o tom, o čem se často mlčí, protože je to považováno za trapné. O křehkosti, na niž mají právo i muži - ti ovšem tvoří menšinu divadelního publika. (Takže pokud nejste muži a dočetli jste až sem, zamyslete se nad tím, který muž z vašeho okolí by potřeboval trochu křehkosti, a vezměte ho s sebou do divadla!) Experimentujeme s hranicemi toho, co a jak dokážeme v divadle říct, a taky s tím, co ještě je divadlo. Neklademe si žánrové, formální ani výrazové hranice, divadelní tvar chápeme jako svobodné teritorium, kde je možné vše. Dokonce si i beztrestně zaplakat.